23|09|06

Takze po Tyyy jak Texas Kej jako Kansas - P jako prerie nebo placka (zalezi na tom, jakej je kdo romantik, u me je to 60 na 40 :-).
V houstonskem Mucky Ducku (budou i nejake fotky) bylo dobre. Opet prislo par krajanu, uz v podstate starych znamych. Zjistili jsme, ze uz je to deset let, co jsme tu hrali poprve a od te doby kazdy rok - Opravdu uz jsme asi stari psi (klavesnice bez hacku a carek - peklo)...
Vcera jsme ujeli 600 mil z Houstonu do Wichity za necelych 12 hodin. Z vlhkeho horkeho jihu do krasneho babiho leta, jako doma...
Dnes hrajeme v podvecer venku, asi pul hodiny na jih od Wichity, v arboretu v Belle Plaine. Poradatelka Robin Macy je byvala clenka a spoluzakladatelka Dixie Chicks a taky byvala spoluhracka Andyho Owense (dodnes se nesnasej :-))
Mimochodem, ted jsem si vzpomnel na peknou prihodu...Nas kamarad Chris Young z Austinu mi vypravel o festivalu Austin City Limits, ktery byl asi tyden pred nasim koncertem. Pry tam zabasli Willieho Nelsona. Nejakej dobrak totiz rekl v televezi, ze je uzasny se dostat do jeho autobusu, protoze je provonenej marihuanou. Tak udelali staru (hacek nad "s" a "t", carka nad "a") a nasli tam toho asi 3/4 kila :-))) to je ale pasak (hacek "s" carka "a")! Nakonec se to vsak pry vyresilo jen pokutou...je fajn byt Willie Nelson...
Tak ahoj priste a jsem sam zvedavej, kdy to bude...hrajem ted denne az do ctvrtka a to uz budem v Oregonu.

M jako Maca ("a" carka "c" hacek)

dne 23. zář, 2006 | 18:44 | zpět

21|09|06

OK, tak treti den jsme tu a zas zkusime psat nejake zpravy z te slavne Ameriky, kam je cim dal tezsi se pres vsechny ty obstrukce dostat. A kdyz uz to zvladnete vy, tak zavazadla ne a musite pockat den - dva, coz v pripade nastroju je pro kapelu dost blby...
Tak se stalo, ze my jsme prileteli do Houstonu v pondeli a zavazadla az vcera a my museli cekat na dobro a basu a vyrazili na vecerni koncert do Austinu az v pet hodin, v nejhustsim provozu. Ale pro tyto pripady tu nastesti maji zvlastni pruhy pro auta se dvema a vice pasazery a tak jsme to stihli do osmi a o pul devate uz jsme hrali pro zaplnene Cactus Cafe (z poloviny Cechoslovakama).
Dnes jsme v 11 opustili Austin a ve 3 hrali opet - jak vloni - do radia v Bryanu. Prisli se tam na nas podivat dva starsi panove - Rychlikovi z Caldwelu, jejichz prarodice se sem prestehovali pred sto lety z Vizovic. Porad jeste mluvili moravsky :-)
...vlastne stejny zacatek podzimniho turne jako vloni, jen tentokrat bez hurikanu. I kdyz musim priznat, ze pocasi je vlastne uplne stejne jako vloni, jen ty prepovedi pocasi jsou "nudnejsi".
Ted uz jsme zas v Houstonu, kde nas ceka zitra koncert v Mucky Duck a pozitri pojedem na sever - do placateho Kansasu s pistolnickou historii.
Tady v Texasu je fajn...ahoj priste :-)
Match

dne 21. zář, 2006 | 04:35 | zpět

01|11|05

Nejhorsi ze vseho je baleni!!!
Ale jinak byl posledni vecer v Houstonu moc peknej. Poprve v "historii" nasich zaoceanskych turne jsme tu zazili Haloween. Sice trochu prselo, ale strasidla se odradit nedala...
Emil s Nozkou odleteli uz v nedeli z Nashvillu a my tri jeli vratit auto do Texasu, protoze to je o 1.400,- dolaru levnejsi (!)
Najeli jsme 8.700 mil a odehrali 23 koncertu (plus 2 hrani v radidch a 4 ucinkovani na IBMA v Nashvillu).
Pred chvilkou jsme snedli posledni hamburgery z Fudrackers, za chvilku jedem na letiste a pozitri hrajem v Praze...
Tak se prijdte podivat :-) L.M.

dne 01. lis, 2005 | 20:16 | zpět

26|10|05

Jsme od pondelni noci v Nashvillu na "festivalu" mezinarodni bluegrassove asociace (IBMA). Pred dvanacti lety pro nas na stejne akci v Owensboru zacala "Amerika". Nebudu podrobne popisovat celou monstrakci, ktera trva cely tyden a kde se snoubi bluegrassovy bysnys (vyrobci nastroju a veskereho hudebniho prislusenstvi, vydavatele, nakladatele, agentury,...) s muzikou samotnou (oficialni i neoficialni nocni prehravky, koncerty, sessiony). Trochu si tu pripadame jako doma, protoze pokud jde o mezinarodnost, tak to tu jiste my Cechoslovaci ponekud valcujem. Zatim jsme se potkali opet se skupinou Fragment, dal je tu Monogram, Jarda Prucha s prateli a hlavne se svymi banji a spousta dalsich...
Vcera vzal Charlie McCoy Roberta a me na hokejove utkani NHL. Nashville Predators - Chicago Black Hawks.
Sedeli jsme na "balkone" v prvni rade spolu s mnoha dalsimi countryovymi muzikanty, vetsinou "duchodci", kterym nas Charlie postupne predstavoval. Tak jsme si potrasali rukama se studiovymi hraci, aoutory pisni, ktere proslavil Eric Clapton, s kytaristou, ktery nahral vsechny desky s Everly Brothers, Patsy Cline, Brendou Lee,...
Charlie nas poucil, ze dnes jsou ty dobry v modrem :-) Asi bychom Nashvillu fandili tak jako tak - v brance Vokoun, v utoku Erat. A ten taky dal hned prvni gol zapasu, to jsme se naparovali!
Priznavam ale, ze kdyz jel pak na nashvillskou branu Spacek, tajne jsme mu fandili, avsak marne...
Nashville vyhral 5 : 3, byla to jejich osma vyhra s tim, ze jeste neprohrali. Gratulujeme!
L.M.

dne 26. říj, 2005 | 18:11 | zpět

17|10|05

Tak jsem si rikal, ze by vas mohlo zajimat, jak to vypada na takovem peknem festivalu v San Franciscu (Hardly Strictly Bluegrass Festival - uz jsme se o nem zminovali). Vim, ze jste odtud videli uz par fotek znamych osobnosti, ale jeste se k tomu malicko vratim a nabizim vam nekolik obrazku z prostredi Golden Gate Parku, ktery je uzasny...obrovske stromy tvori prirozene pozadi za nekterymi scenami a hlavne v sobotu v lehke mlze to vypadalo krasne.










...Nozka

dne 17. říj, 2005 | 21:14 | zpět

17|10|05

Ahoj.
Dnes balime kufry a opoustime Minneapolis, kde jsme stravili milnule tri dny. Hrali jsme v okoli a vraceli se na noc k nasi americke agentce. Byly to prijemne tri koncerty (pa-Duluth, so-Minneapolis, ne-St Cloud) s roztomilou navstevnosti. "Roztomila" znamena, ze podle ceskych meritek to neni nic moc, tedy 30 - 50 lidi, ale tady jsme v Americe a tak to tu chodi. Abych byl uplne presnej, roztomila navstevnost byla jen v Duluth a vcera v St Cloud, ale do tech klubiku by se stejne o moc vic lidi neveslo.
Vracime se ted do Spillvillu, kde bychom chteli trochu relaxovat, nasat trochu vsudypritomne dvorakovske atmosfery a pozkouset na podzimni koncerty u nas. Jo, uz se to blizi! Zda se, ze na vetsine z nich s nami bude hrat na housle jako host muj bracha Pepa.
Ale zpet do USA...tady jsme s nasimi spillvillskymi hostiteli, panem Klimesem a pani Humpalovou:


Jeste jsme obevili jednu fotku, ktera by vas mohla zajimat. Je z festivalu v San Francisku a ten clovek uprostred se jmenuje Garry West. Ted premyslim, jak seradit jeho "funkce" podle vyznamu...asi to vezmu z naseho pohledu...tak: 1. sef firmy Compass records, ktera tady vydala nase cedecka, 2. basista Alison Brown Quintetu, 3. manzel Alison Brown.
Krome toho prijemnej clovek a schopnej bysnysmen. (vlevo nase agentka Bea Flaming)


dne 17. říj, 2005 | 17:38 | zpět

12|10|05

Jeste jednou se hlasime z Wichity.
Tohle je vlastne pokracovani poslednich zapisku s fotodokumentaci, vcera uz jsme nemohli a pritom stacilo tak malo...

V Denveru jsme opet bydleli u nasich pratel Aji a Petra Ruzikovych a bylo nam tam dobre po dusi i po tele - Aja je vyborna kucharka a kdyz jsme prijeli z Moabu, rizecky s bramborovou kasi byly na stole :-) Poprosili jsme Emila, aby Petra s Ajou pro vas vyfotil...


I pocasi o vikendu bylo fajn, teploty v sobotu dokonce kolem 30 stupnu C. Zato v pondeli, pri nasem odjezdu, napadlo "tolik" snehu, ze si proste z Denveru uzavreli dalnici c. 70, po ktere my jsme meli jet do Kancasu. Nezbylo nam nic jineho, nez to vzit po "okreskach" a to bylo nase prvni letosni snehove dobrodruzstvi...


Vysocinu na ne, zlati nasi silnicari! Jeli jsme takhle asi 50 mil, vedle v podstate jen mokre, uplne prazdne dalnice. Kdyz se nam pak na ni konecne podarilo najet, nepotkali jsme jedine auto dalsich 30 mil. Zvlastni pocit, bylo casne odpoledne...

Na tachometru uz pres 5 tisic mil, za chvilku se rozloucime z Wichitou a jedem do Spillvillu v Iowe k americanum Klimesum a Humpalum :-) Zitra jim zahrajem a tradaaa do Minnesoty!

Mejte se fajn, uz se nam to krati, brzy se uvidime!

Jo, vcera se stala jedna vyznamna vec - Robert dokoncil preklad tluste knihy :-) L.M.

dne 12. říj, 2005 | 16:51 | zpět

12|10|05

Ja vim, jsem slibotechna...ale driv to fakt neslo, v Denveru bylo taky malo casu :-) Zato ted ve Wichite...to vezmem poporadku.

Takhle se jezdi, kdyz se utika pred hurikanem - vsechny pruhy dalnice na sever.


Cestu pres Nove Mexiko si nekteri z nas opravdu uzivali.


Cestou do Kalifornie jsme se stavili na dva dny u znamych v Taosu. Byly to asi nase jedine volne dva dny vcelku, kdy jsme si mohli trochu uzit turistiky. Taos je krasne utulne mestecko na severu Noveho Mexika, pomerne vysoko v horach, asi 3 tis. metru nad morem, v lete turisticky, v zime lyzarsky raj.

Na namesti tam Nozka potkal stareho znameho...


Tohle uz je "zaslibena" Kalifornie se stromy, ktere dostaly nazev podle jedne desky skupiny U2 (Joshua Tree)...nebo jak to vlastne bylo...a Emil.


Tichy Robert a ocean.


A tady uz se dostavame ke "zlatemu hrebu" naseho letosniho americkeho turne. Teda pokud jde o vyznam nebo velikost akce nebo co...Jde o ten festival ( www.strictlybluegrass.com ), o kterem jsem se uz zminoval. Pry tam bylo neco kolem 100 tisic lidi. V nedeli odpoledne to vypadalo, jako ze vsichni prisli na Dolly Parton, ale vezmeme to od soboty.

Tady je pan, ktery muze za vsechno... Earl Scruggs ve svych 81 letech hral jak zamlada :-)


Peter Rowan s Tonym Ricem a dvema slicnymi muzikantkami hrali v podstate stejny repertoar, jaky hral Peter s nami na prelomu kvetna a cervna.


Ja jsem se asi nejvic tesil na Rosanne Cash, ale musim priznat, ze hlavne kvuli Pavlu Bobkovi. Ten si totiz vybral jednu jeji pisen (Me zari) na desku, kterou jsme s nim vloni nahravali a v nasi uprave ji s nim nazpivala Katka Garcia. Rosanne byla hrozne mila a potesena. Kdyz jsem ji cedecko dal, rekla, ze je Pavel hezkej chlap :-) (coz se me trochu dotklo :-))


Pedro se zas nejvic tesil na Rhondu Vincentovou :-), bluegrassovou mandolinistku a zpevacku. Donutili jsme ho vyfotit se s ni a ted je rad.


HELLO DOLLY!!!


Stejne jako pred rokem jsme se i letos potkali s nasimi kamarady z konkurecni :-) skupiny Fragment. Milan Marek a Henrich Novak se svymi protejsky.


O festivalu a dobe kratce po nem jsem napsal vic na www.folktime.cz , coz uz mozna vite, tak se nebudu opakovat a jdeme dal.

Tahle fotka uz je z Nevady. Krajina za nami neni moc zajimava, daleko hezci pohled byl na druhou stranu, ale to bylo proti slunci.


Autoautoportret. Robert za Pedrem preklada tlustou knihu.


V Moabu bylo jako vzdycky = uzasne! Tentokrat cely dojem jeste umocnil vecerni koncert, na ktery prislo o dost vic lidi, nez obvykle a zvuk byl taky skvely nezvykle :-)
V patek jsme pak hrali v Gold Hill, byvalem zlatokopeckem mestecku ve Skalistych horach v Koloradu, v sobotu pro krajany v restauraci Sobo v Denveru a v nedeli dokonce dvakrat. Odpoledne pul hodiny na malem festivalku v mestecku Golden a vecer zase v Denveru, v divadle Swallow Hill.


dne 12. říj, 2005 | 07:25 | zpět

06|10|05

Ahoj everybody (uz ani nevim, jak se to rekne cesky :-)

Vcera o pulnoci jsme dorazili z Carson City v Nevade do Moabu v Utahu (neco malo pres 700 mil). Nemeli jsme moc casu ani moznozti na psani, tak pardon :-). Ani ted to neni o moc lepsi, chceme si trochu uzit Moab, kde vecer hrajem a rano uz jedem dal, na vychod.
Ale od zitrka do pondeli budem hrat kolem Denveru, tak vsem zvedavkam a zvedavcum slibuju, ze behem vikendu budou fotky se slovnim doprovodem.

Do te doby nashledanou, jdu uvarit vajicka na mekko - ke snidani. L.M.

dne 06. říj, 2005 | 18:00 | zpět

02|10|05

Zdravime ze San Franciska!

Vcera se stala na Ameriku neobvykla vec. V San Jose bylo vyprodano. To predevcirem v Monterey nebylo :-)Ale abych to vzal poporade.

Prileteli jsme 19.9. do Houstonu, kde jsme zustali az do patku a doufali, ze nas Rita necha ve ctvrtek hrat...Pres vsechnu hysterii, ktera ovladla jihovychodni Texas a kterou my zname jen z katastrofickych filmu (tentokrat nezertuji :-), jsme asi byla jedina kapela, ktera ten vecer v Houstonu hrala. Nazvali jsme nas koncert "Hurikan party" a vecirek se neobycejne vydaril.

V patek rano (Rita mela prijit odpeledne) jsme vyrazili na prazdnou dalnici 59, kterou obklopovala opustena auta bez benzinu a neporadek po evakuovanych nestastnicich, co stravili v aute noc a den. Dojeli jsme je asi po 2 hodinach a dalsi 2 hodiny jsme pokracovali v zacpe jedouci obema smery na sever. Brzy dodame i nejake fotky a ted uz to zkratim.

Dojeli jsme vcas do Minneoly, odehrali dalsi koncert a rano vyrazali na zapad. Stravili jsme pak krasne (a pravdepodobne posledni volne) dva dny u pratel v Taosu, v Novem Mexiku a predevcirem dojeli az sem, do Kalifornie. Na tachometru uz mame pres 3 tisice mil a dalsi mesic US turne "05 pred sebou. Zitra hrajem na jednom z nejvetsich festivalu nasi kariery - Hardly Strictly Bluegrass, v Golden Gate parku, tady v San Francisku, na stejnem podiu s Doly Parton, chi. Dnes jsme se byli podivat na jine hvezdy (napr. Earl Scruggs, Alison Brown, Doc Watson, Joan Baez, Gilian Welch,...) a za chvilku jdem s nima na vecirek, che. Ale myslime na vas a zustavame vase skromna Druha trava!

Brzy se zas ozvem. (L.M.)

dne 02. říj, 2005 | 03:47 | zpět

30|09|05

Takže, po roce je Druhá Tráva zase na cestách po USA - opět obnovujeme zápisky..

Přeji pěkný den a příjemné čtení!

PiR (webmaster)

dne 30. zář, 2005 | 12:15 | zpět

19|10|04

...a je to! Zitra odletame za more...nebo pred more? Proste za Vami - zpatky.
Najeli jsme 8000 (osmtisic) mil, coz je asi tak 13000 km. Odehrali jsme 18 koncertu
(kdyz pocitame i poledni vystoupeni pro deti ze skol ve Spillvillu a pulnocni "showcase" v apartma
firmy Rounder Records na festivalu IBMA v Louisvillu v Kentucky).
Cestovali jsme tzv. minivanem zn. Chevrolet Venture:


Tady mate par obrazku z nasich cest. Nezlobte se, kdyz nas na vsech fotkach neuvidite,
ale minimalne fotograf tam proste byt nemuze a obcas jsme na tu Ameriku trosku mali.

Neco jako jelen v Rocky Mountains


Tak tohle je ta Sally...a samozrejme Lubos N.


Kansas-Wichita-klub Artychoke


V Artychoku jsme se setkali s cesko-slovenskou kapelou Fragment, ktera uz tu v te dobe
byla ctyri mesice.... :-O


Neee ciiico, to je muuuj dortiiik!!!


Takhle pekne je v Moabu, Utah


Nedaleko Paonie v Coloradu je takovahle pekna zahrada plna skulptur ze vseho mozneho
odpadu. Vytvoril ji krasny zestarly hippie


V tehle zahrade ma i nahravaci studio - pristi rok tam budeme tocit novou desku :-)


Pak jsme cestovali na jih pres Nove Mexiko do Texasu. Odtud vam ale nemuzeme
zatim nabidnout zadne obrazky. Potom dal na sever pres Louisville v Kentucky >>>
>>> do Chicaga. Tohle je pekna cesko-americka hospoda, kde jsme hrali pro krajany


Auto Robertovych snu...nebo nocnich mur? (Chicago)


Pokracovani v Nashville (Tennessee). Emil se nemohl nabazit kytar
v legendarnim obchode Gruhn Guitars


V Nashvillu jsme si zahrali v echt bluegrassovem klubu "Station Inn"...tady jsou dve fotky ze zakulisi

Na vystoupeni se vsichni tesili:


Ted jsme zpatky v Minneapolis a Pedro kuchti karbanatky, stouchany brambory
(hacky a carky si musite predstavit) apod.


Tak to je skoro vsechno. Tady mate jeste jeden bonus:
...proste jsme se ten mesic tady citili jako doma (skoro)




dne 19. říj, 2004 | 02:20 | zpět

06|10|04

Toz tady jsou ty slibene fotky:

jurta


Rocky Mountains a MY


dne 06. říj, 2004 | 21:37 | zpět

archiv:  1 |